Zdeněk Lepka v BHS pracuje už od roku jejího založení, z back office se přes makléře vypracoval až k členství v představenstvu. Ředitelem BHS je již od roku 2002. Celoživotně je velkým automobilovým fanouškem a sběratelem raritních vozů.
„Do jiné firmy bych nikdy nešel“Fakt, že jsem se před téměř třiceti lety ocitl v BHS, dodnes pokládám za jednu z nejšťastnějších náhod svého života. Vyrůstal jsem na Slovensku, ale studovat jsem odjel na soukromou školu finančnictví a bankovnictví do Prahy. Finance byly tenkrát jedním z oborů, o kterých se říkalo, že mají budoucnost. Ještě na škole jsem namísto klasických brigád kývl na nabídku začínající finanční společnosti, která hledala další lidi do týmu. Psal se rok 1993 a tímto momentem začala moje kariéra v BHS. Že tu budu i po skoro 30 letech, to by mě ani ve snu nenapadlo.
Společnost byla úspěšná, rychle se rozvíjela a já mohl být po celou dobu u toho. Postupně jsem se dostal prakticky ke všem činnostem. Díky této zkušenosti můžu dnes říct, že firmu znám opravdu dobře. Chápu potřeby lidí na jednotlivých pozicích a snad i proto řešíme jen minimální fluktuaci. Moc si vážím toho, že máme stejné obchodníky v týmu třeba osm let a já vidím, že jejich zápal zůstává stejný. To je v našem oboru opravdu vzácné.
Celkově je nás kolem šedesáti, jsme flexibilní a hlavně táhneme za jeden provaz. Za to jsem maximálně vděčný. Navíc mezi námi funguje jakási autoregulace. Když přijde nový člověk, buď zapadne a pak už je většinou nadlouho „náš“, nebo nezapadne. Náš kolektiv je natolik stabilní a funkční, že jakmile někdo nepracuje, jak má, nebo se nehezky chová, přirozeně se vyčlení sám a nakonec i odejde. Já neuznávám příliš autoritativní vedení. Samozřejmě že přijdou momenty, kdy musíte rozhodnout. Ale vždycky se všichni snažíme spolu dobře vycházet. V práci trávíme spoustu času, tak proč si to navzájem znepříjemňovat. Dalším z důvodů, proč tu pořád jsem, je absence stereotypu.
